Fííha, to fakt není jednoduchá situace. Je mi jasný, že jsi pořád jak na trní, co se u táty se psiskama děje. mmch co máte za plemeno??

Ani když hodně zapátráš v paměti nenapadne Tě, proč by mohl mít taťka tak negativní a nedůvěřivý postoj k lékařům - ono to nemusí být vůbec směřovaný k veterinářům ale k doktorům obecně. Neměli jste v rodině někoho, kdo měl vleklou, těžkou nemoc a nepodařilo se ho zachránit? Něco v tom smyslu, že "dokud jsem se o tý nemoci nedozvěděl, tak mi ještě bylo vcelku dobře, ale jak se do toho vložili doktoři, šlo všechno jen z kopce."
Netvrdím, že dešifrovat důvod jeho chování bude řešením, spíš by se od toho dala odpíchnout nějaká cesta. Je komunikativní?