My jsme jeli k řece a dcera naházela dudlíky do vody, aby si z nich nadělaly kačenky hnízdo (neekologické házet plast do Vltavy, já vím). Přišlo jí to jako hrozná legace, a tak je tam všechny hodila a udělala jim pápá. No a když potom chtěla dudel, tak jsme řekli, že z něj má přece kachna hnízdo, a že žádný nemáme. Vzala to v pohodě. Občas se ho v noci dožadovala, ale stačilo říct něco jako: "Kachnička, pamatuješ?" A byl klid a spala dál.

Když jsem byla mimino já, tak mě naši na dovolené na vesnici řekli, že dudel spapala kravička. Taky jsem to nějak vzala a už se dudlíku nedožadovala. A dodneška nemám ke kravám žádné negativní pocity