Děkuji všem za připomínky k situaci. K psychologovi jsem objednaná já, ale až na září, zatím se to snažím všechno pojmenovat sama a nějak se v tom vyznat. Dceři jsem to také nabízela, ale odmítla, přeci není "blázen". Sekty je druhá stránka, ze které mám také strach, ale zatím o ničem takovém nemluví. Dřív chodila do katolického kostela na náboženství, bavilo jí to tam (první stupeň ZŠ), nikdy k tomu nebyla nucená. Jsme katolíci, mladší děti chodí na náboženství stále, občas zajdeme do kostela v neděli, občas ne. Pravidlem bylo chození do kostela o větších kat. svátcích (Vánoce, Velikonoce ..), to už dcera několik let odmítá, s námi tam nejde, občas jí nabídnu, jestli nechce zajít s námi, ale naposledy byla v kostele před 2 lety, kdy měl syn první svaté přijímání. To se jí líbilo. Od té doby tam nešla. Sem tam když čtu zajímavý článek o sektách, tak jej třeba nechám na stole, tak aby si ho všimla (pokusy o rozhovor bojkotuje), většinou si ho přečte, ale co si z něj vezme to netuším. Slečna se kterou dcera kamarádí se mě osobně také nelíbí, začalo to tím, že se snažila, aby dcera přešla na stejnou školu jako byla ona (ale dceru tento obor nikdy nezajímal, školu na které je, tak si vybrala a moc se tam těšila), protože jsem to ale nepovolila, tak to dcera nakonec vzdala. Její kamarádka měla se školou velké problémy, spoustu neomluvených zameškaných hodin (nijak se tím netajila), loni na třetí pokus odmaturovala. Byla jsem ráda, protože jsem si říkala, že si z toho vezme dcera příklad, že má kamarádka maturitu. Nevím jak to funguje u kamarádky doma, ale ona podle svých slov přispívat nic domů nemusí, protože nastoupila na rok na nějaké kurzy, letos si podala přihlášky na VŠ ale nikam jí nepřijali, tak bude zase po nějakých kurzech a zkusí to příští rok. A do té doby se s rodiči domluvili, že jí budou vše financovat. Dalším problémem bylo například to, že kamarádka za dceru podepsala smlouvu na telefon (jí už 18 bylo, dceři tou dobou ještě ne), i když jsem mluvila s jejími rodiči, že toto nebylo správné, tak mi řekli že chtěla kamarádka udělat mé dceři radost a ona si paušál na mobil přála (předtím telefon měla, ale na kredit, takže když jej provolala, neměla nic, už tenkrát si telefon platila ze svého), v 18ti letech si dcera smlouvu převedla na sebe. A takových příkladů bych mohla uvést spousty. Bohužel dceru nemůžu donutit dojít k lékařům ani na pravidelné prohlídky (na zubním nebyla rok), natož někam dobrovolně. Ještě tak do 18 let to šlo, ale co jí bylo 18 let, už nikam nejde. Příští rok by měla mít přeočkování proti encefalitidě, ale nevím, jestli na něj půjde. Zatím to odmítá, protože je to zbytečné.