Ahoj holky, musím se u vás trošku vypovídat. Jsme s manželem 8 let, máme 2 kluky, 3 a půl a skoro 2 roky. Poslední dva roky jsme na tom dost bídně finančně, manžel se to vždycky snažil řešit, ale je to dost komplikovaná povaha, ale fakt vždycky dost makal. Teď v dubnu skončil v práci, měl tam cholerického šéfa, se kterým těžko vycházel. V květnu jsme našli inzerát, že v Praze nabírají taxikáře, takže si nechal přivést auto z Německa, vzal si ho na leasing 8 tisíc měsíčně a začal jezdit, vlastně pořád to má šílený jednorázový náklady, během června měnil koncesionáře, takže vlastně skoro všechno platil znova, manžel skoro celý den jezdí, doma je tak 2 hodiny, v noci spí pár hodin v autě, teď přišel s tím, že nemá peníze na SIPO a na leasing, který teda snížil na 6 tisíc, zařídil si jinde pojištění, ale stejně musel zaplatit 2 tisíce jako storno. Doma není prakticky nic k jídlu, on to ví a je mu z toho blbě. Má obrovskou depresi, už je roky na antidepresivech, pořád přemýšlí o tom, kde ty prachy sežene, je mi ho líto. On má peníze na ING kontu, ale ty využívá na obchody s akciema, daří se mu, dost nám to pomáhá, tak z toho ty peníze nechce odebírat, ale radši si vezme dluh u nějakého přítele, tenhle postoj moc nechápu, ale on to má tak, že je to tak, jakoby taxikář prodal svoje auto. Před 14-ti dny jsme byli na dovolené na týden, jen po Čechách, měli jsme to už zaplacený, tak bylo fajn, že jsme mohli být spolu, že si odpočinul, letos už nikam nepojedeme. Už jsem z toho hrozně unavená, pořád kojím mladšího, starší má od včera teplotu, kluci jsou teď v takovým blbým věku, dělají binec, pořád kňučí, brečí, žárlí na sebe, je toho na nás moc. Chtěla bych být silná a nějak manželovi pomoct, ale fakt nevím, jak. Nemáme žádné hlídání, abych šla třeba do práce, školku nedostaneme. Byl jste někdo někdy taky v takové situaci, jak jste to řešili? Nějak bych potřebovala nějakou naději, že to prostě půjde, ale je to těžký. Manžel je schopný vydělat 45 tisíc měsíčně, ale všude kolem něho je spousta nastavených rukou a platí jak mourovatej. Utěšovala jsem se tím, že tyhle jednorázový platby skončej, bude víc kšeftů, tak snad jo, ale manžel byl ráno tak hotovej, že mi tu mojí nadějnou vyhlídku rozmetal dokola a já teď nemám, kde nabrat, tak jdu k vám. Tak doufám, že neodejdu s prázdnou. Díky za podporu. J.