Jano, na to existuje jediná rada - vyjít s tím, co mám. To je svým způsobem umění, sebezapření a spousta přemýšlení.
Dost se dá ušetřit právě tím vařením, vztahy se dají zlepšit péčí o ně a v tom je zahrnuta i péče o domácnost.
Zafňukání samozřejmě povoleno a pak vyhrnout rukávy a dát se do práce. Nic jiného nefunguje.

Taková malá rada - třeba naprosto neexistuje a je naprosto nepřípustné koupit něco, co nutně a nezbytně nepotřebuju, byť by to stálo "jenom dvacku". Takže jsem nekoupila ani zavařovací gumičky, nebo kolíčky na prádlo.
Je to boj, ale dá se to naučit a vybojovat a dokonce to nemusí být tak úmorné a ničící život.
Myšlenky nesměřují k tomu, co potřebuju, ale jak se bez toho obejít.