Ahoj Ireno,
díky za další odpověď, koukám, že máš naprosto obdobné problémy, se kterými se denně potýkám já. Taky často nakukuju do vietnamských tržnic anebo ještě raději do sekáčů, dřív jsem s nima byla úplně posedlá, ale fakt je, že dětem jsem tam nakoupila spoustu krásnejch věcí. Potom jdu okolo butiku a štve mě to, když tam vidím ty krásné věci. Dřív jsem na děti hodně šila, teď už jednak nemám čas, navíc už můj výkon tolik neocení, tu a tam něco vyfiknu na holku, ale kluk už by chtěl jenom džíny a mikiny, nejlépe samozřejmě značkové (řešíme to u již zmíněných vietnamských stánků). Ono navíc na mrňousky se šije snadněji a s větší chutí než na velké. Obdobně jako ty nemáme nejhorší příjem, ovšem stále mám pocit, že se ty prachy někam vypařujou. S tou mizernou mateřskou s tebou souhlasím, to je hlavní důvod, proč nemůžu zůstat doma. Já měla 900, ovšem v době, kdy průměrný plat byl něco okolo 3000. A za stovku byl víkendovej nákup. Dokonce si představ, že jsem ještě rok a půl po mateřské byla doma bez příjmů. Manžel si mohl dovolit nás živit. To by dneska nezmáknul ani náhodou. Mám kamarádku, která čeká miminko v květnu, teď teda marodí, ale hodlá být v práci do samého konce, aby ještě něco naškudlila ze svého slušného platu, protože manžel jako čerstvý doktor práv má horší plat než uklízečka. Nicméně ti fandím a určitě alespoň to jedno miminko zkuste, je to super. Snad to půjde zvládnout. Já si stále nechávám otevřená zadní vrátka, neboj. Dám ti vědět. Jo, to moře jsme si rozmysleli. Je to lákavé, ale 12 tisíc nám teď nějak nevybejvá. Tak ahoj Šárka