No jo, jenže on to takhle původně schválil, že ten baťoh a nějaké to tričko chce, já mu jasně řekla, že to považuju jako věci navíc a pojímám to jako dárek k narozeninám, obzvláště ty trička, protože jich doma má hromadu a každej den poslouchám, že nemá co na sebe, že TYHLE nosit nebude. Ten baťoh jasně, můžu koupit nový levný za tři stovky, nebo za stejné peníze nechat spravit ten starý, syn ale chtěl nový, protože ten starý je "pro prcky" a "vypadá s ním jako debil". Tak jsem mu navrhla, ať si vybere pořádnej podle vlastního uvážení. A pár dní potom, co jsme teda byli spolu na něčem domluvený, tak najednou dostal záchvat vzteku, že to jsou dárky nahouby a radši nechce nic. On tyhle vzteky dostává poměrně často bohužel, pořád se cítí ublíženě, že nedostává co by chtěl, ale to má svoje důvody - nekoupím mu lepší mobil, protože už tři ztratil a nechci mu kupovat komponenty k počítači, protože nechci, aby ve svých 10-ti letech u něho trávil ještě víc času, i tak to přehání a kašle na školu. Nic jiného nechce, tak fakt teda nevím, čím mu mám vlastně udělat radost. Jenže teď jsem se naštvala a fakt asi teda nedostane nic. Nejde jen o ty dárky jako takové, ale i o formu, jakou to podává.