Přidat odpověď
Bojím se, a moc. Půjdu na čtvrtého císaře, a mám už dopředu hrůzu z napichování zad, z praskajících zvuků řezaného břicha, z tahavé a tupého škubání břichem, když mimčo vytahují a taky se hrozně bojím pocitu dušení. Při každém porodu jsem měla problém s dýcháním, museli mi přidávat kyslík a fouknout do žíly něco euforického, abych zklidnila dech. Nemohla jsem se vůbec nadechnout, je to příšerný pocit. A o rekonvalescenci nemluvě - hrozné bolesti, motání hlavy, zácpa...
Prostě pro mě je císař noční můra, ale když už nemám jinou volbu, jdu do toho znovu a znovu. Mimčo za to prostě stojí, od toho jsme ženy, abychom něco vydržely.
Zakladatelce držím palce, aby porod zvládla, dobrá dula opravdu může udělat zázraky. Osobně bych ale radši měla u sebe někoho jiného než zmíněnou Ivanu Konigsmarkovou - jakkoli je dobrá, tak bych se toho bála čistě proto, že je příliš profláknutá, nekompromisní a radikální. Nechtěla bych mít u porodu dusno jen proto, že je se mnou někdo, koho doktoři z duše nesnášejí.
Předchozí