Pawli, jo už v roce a půl. Byl hrozně neklidný od miminka. Od narození pořád jen plakal, ačkoli byl najezený, přebalený, měli jsme ho na rukách, stále plakal, a hrozně málo spal. Do 16 měsíců se v noci budil co půl hodiny, a byl půl hodiny nebo hodinu vzhůru. Někdy byl třeba v jednu v noci vyspaný, a usnul po dalších třech hodinách. Přes den nespal taky skoro vůbec - jako novorozeně do půl roku se budil v pět ráno, a dvakrát denně si zdřímnul na dvacet minut. Od půl roku spával půl hodiny po obědě. Nešlo mu vůbec usnout, museli jsme u něj sedět třeba dvě hodiny než zabral, a stejně byl za hodinu vzhůru. Celou tu dobu stejně jako přes den se musel neustále nějak pohybovat, alespoň třepat nebo kroutit rukama a podobně. Sedět i stát začal v šesti měsících, v osmi chodit, v devíti běhal, a odmítal chodit normálně. Neustále někam šplhal, byl v pohybu, nedal se zastavit. Někdy mě té energie v sobě tolik, že mlátil hlavou o zeď, o topení, o cokoli to šlo. Nedokázal se ani na pár sekund zastavit, aby třeba seděl, a nemlel sebou. Nedokázal se vůbec soustředit ani na hračky. Měl podle psychiatra a psychologa těžší formu ADHD.
Pak jsme ve dvou a půl letech přistoupili na lék na dozrání CNS, bral ho tři měsíce, a ten s ním udělal obrovské změny. Už dokázal usnout lépe, dokázal lépe vnímat, co se mu říká, prostě obrat k lepšímu. Teď má díky tomu lehčí formu ADHD.
Nicméně v papírech má, že stále jeho soustředěnost vydrží 1 sekundu. Podle psycholožky je dobré, že má nadprůměrnou inteligenci, díky tomu si vše skvěle pamatuje, i když sebou mele, nebo je myšlenkama jinde - popředu nebo u věcí, které ho zajímají.