Milá Heleno,
především musím podotknout, že jsme úplná rodina, ale pouze o víkendu, protože manžel pracuje na montážích a domů jezdí v pátek, v lepším případě o den dřív. Takže je to taky sváteční tatínek a děti ho milují. Musím upřesnit, že je to bezva tatínek, který se jim maximálně věnuje, hraje s nimi hry, zkouší je z nové látky (upřímně přiznávám, že to mě nebaví), vymýšlí ptákoviny a rozhodně mi nehází klacky pod nohy. Ovšem je jenom o víkendu. Přes týden jsem doma já a děti začnou vystrkovat růžky už v pondělí. Mladší dcerka ještě tolik ne, ta spíš drží se mnou (jako teda "my ubohý holky"), ale je to pěkná potvůrka, snaží se z každé situace vytěžit co nejvíc pro sebe. Ovšem chlapeček, to je lahůdka. Neustále si otvírá hubu, odsekává, hledí na mě jak na úplného idiota, na všechno má svůj názor, zatímco ty moje jsou obstarožní (bude mi 33 let) a úplně stupidní, očička obrací nahoru (jako asi "pane bože, jaks mi mohl nadělit tak nemožnou matku!), nohy háže na stůl, krká nahlas jak stádo dobytka, mluví značně sprostě a svojí sestru považuje spolu se mnou za úplně blbou a zjevně nenachází genetické souvislosti. Dnes a denně u nás probíhají generační spory, zatím tedy vítězím já, ale mnohdy mě to stojí značné úsilí, když nepomáhá asertivita, nastupuje direkt. Už mě nebaví stále vysvětlovat, zdůvodňovat, obhajovat. Pořád se ujišťuju, že je to tak asi všude. On tedy náš Davča není tak úplně zlej, občas má světlé chvilky a to by si i povídal, vyjímečně se i přijde přitulit, ale pak to obvykle pokazí nějakou pitomostí. Zajímavé je, že na taťku si netroufne ani se křivě podívat. Ten mi sdělil, že nechápe, proč se my dva musíme neustále dohadovat a že to mám z toho, že jsem se s ním stále tak mazala (on použil jiné slovo, ale není příliš slušné). Takže tatínek přes víkend nabudí rodinnou idylku a od pondělka se zase štěkáme. Občas se do toho ještě zrafou děti mezi sebou a já mám o další problém víc, protože pokud straním jednomu, ten druhý to bere jako obrovskou křivdu. Jo a co se týče školy, tak syn je v sekundě na gymnáziu, což samo o sobě byl přechod a zlom, takže už taky nenosí samé jedničky - s tím skončil v páté třídě. Teď bude mít jednu trojku (zbytečnou), pár dvojek s odřenejma ušima - všechno jen proto, že se skoro neučí. Sdělil mi, že mu dvojky stačej a z trojky že se snad taky nezbláznim, když plno spolužáků má čtyřky (skvělej argument, že?) a že teda nehodlá šprtat a trávit celé dny u učení. Tráví je - jak jinak - u počítače a u zadních stránek novin. Podobně sympatické děti v témže věku mají i moje kamarádky, tak to asi opravdu jinak nejde. Ale přece jenom jsi na tom hůř tím chybějícím taťkou a ještě navíc malým bráškou - nemůžou na něj holky trošku žárlit? Pomoci ti opravdu nedovedu, snad tě můj příspěvek aspoň trochu vzpruží, že v tom nejsi sama jediná. Budu ráda, když dáš vědět, jak se to vyvíjí dál. Držím palce, ahoj Šárka