Tak to je jasné, že každé dítě je jiné.

Já si dlouho namlouvala, že syn je určitě jen normální živější dítě, ačkoli teda pořádně nespal, respektive neuměl se zklidnit, aby mohl usnout, neměl žádný pud sebezáchovy, byl zbrklý atd. atd.
Začali jsme s manželem o diagnoze ADHD uvažovat, až poté, co nám to opravdu nezávazně na sobě, řekli neurolog a pediatrička (té opravdu hodně důvěřujeme, má 30 let praxe). Vlastně ještě se ptala rehabilitační sestra, jestli nemá ADHD, ale tomu jsme nepřikládali takovou váhu, jako když to řekli lékaři.
Škoda, že jsem se nikdy neptala té naší psycholožky, jaké testy s ním provádí, abych vám mohla odpovědět.


Ještě jsem chtěla napsat - většina lidí, co vidí syn prvně nebo podruhé, nám říká, jak je hrozný, že stále sebou šije, že je nevychovaný, rozmazlený, že neumí v klidu posedět. Poté, co syn slušně pozdraví, poděkuje, poprosí, prostě se chová vychovaně, všichni svá slova kritiky berou zpátky, omlouvají se.