Já takhle brigádničím vlastně již od doby,co bylo synovi půl roku,průběžně.Když byl syn menší,bylo to jednodušší,jak rostl,stávalo se to stále těžší.Někdy jsem pracovala 4x týdně,jindy 2x týdně,jak byly nabídky a jak byla práce. Jediný,kdo mi kdy mohl hlídat je má maminka,která je zdrav.znevýhodněná (tělesně postižená,vážně nemocná) a to jen výjimečně...Hlídání odpadlo, kamarádce jsem občas hlídání platila,ale bohužel se mi to nevyplatilo a sotva mi zbylo na nějakou tu svačinu.Nyní pracuji jen občas,je to sice horší,ale jiná možnost není.Jsem se synem sama a ráda si přivydělám jakoukoliv korunku,když se poštěstí,tak se zadaří a nějakou korunku to hodí,ale tím,že se to hlídání platí,tak si člověk skoro nic nevydělá.Je to těžké...jsem nyní se synem doma a pracuji jen z domova (brigáda přez známé) a dá se to,ale už se těším,až bude školka a nastoupím plně do zaměstnání,abychom se měli lépe....