Pro udržení dlouhodobého vztahu je rozhodující, zda ve vztahu existuje oboustranná snaha ten vztah zachovat. To znamená, že do jisté míry musí být vztah chápan jako hodnota sama o sobě, něco jako ta křesťanská "svátost manželství". To je rozdíl mezi žitím "vedle sebe" a "spolu". Manželství a rodina je do značné míry vaše dílo. Vkládáte mu svůj obsah. Podobně jako třeba Vánocům. Pokud Vánoce degradujete na velký úklid, shánění dárků v narvaných hypermarketech provázené stresem "co komu koupit" a následným finančním zruinováním, které finišuje snahou napéct co nejvíce cukroví (nejlépe někdy v noci, kdy už padáte na ústa) není divu, že se vám Vánoce zprotiví. Přitom je to vaše plná svoboda, jak Vánoce oslavíte, ale řada lidí si je takhle zkazí. Mnoho lidí pak Vánoce nesnáší, ba přímo nenávidí. Moderní názory na zbytečnost manželství vycházejí z podobného myšlenkového základu. Účelem manželství je vybudovat svojí rodinu jako prostředí, ve kterém se bude všem zůčastněným (partnerům + jejich dětem) příjemně žít (a např. i příjemně slavit ty Vánoce) a smyslem svatby pak vyjádření oboustranné snahy na tom domovu spolupracovat a neházet flintu do žita při prvním problému. Společná domácnost je jen velká příležitost a jak s ní naložíte je jen na vás. Pokud se vztahem začínáte, je možné si existenci tohoto "samoopravovacího mechanismu" ve vztahu ověřit. I když v období nejvyšší zamilovanosti to pro vás bude znamenat trochu přemáhání, zahrajte si takovou hru. Prostě svojí vyvolenou něčím záměrně naštvěte. Jestli se s vámi hned bude chtít rozejít, tedy ihned "vzdá partii vašeho vztahu", tak pozor. Bude tak patrně řešit i všechny budoucí problémy, pokud nebude hned po jejím. S takovou patrně skončíte jako hadr na smetáku a vztah stejně časem uvadne. Pokud srozumitelně vyjádří, co jí vadilo a bude to chtít nějak vyřešit (nebude hned vydírat rozchodem), tak je to OK.