Ahoj holky!
Chtěla bych znát Váš názor. Jsem zmatená z jednoho muže. Myslela jsem že se mu líbím a ve svých 30letech už poznám komu se líbím ale dnes mě něco zarazilo.
Před rokem jsem s ním měla velmi krátké obchodní jednání, působil sebevědomě, vypadalo to že se mu líbím. Byla jsem tam tehdy s přítelem. Pak jsme ještě něco řešili po telefonu, já se bohužel chovala jako kráva (měla jsem v tu chvíli moc práce a stres). Pak jsem na něj zapoměla ale před pár měsíci jsem zjistila že bydlíme vedle sebe. Najednou se mi začal dost líbit a přemýšlela jsem jak ho potkat. To se stalo, on mě viděl, dokonce na mě koukal déle než je zvyklé z čehož jsem vyvodila že se mu skutečně líbím a pamatuje si mě. Myslela jsem že mě osloví, ale šel dál, ani se neohlídnul jako já. Byla jsem zklamaná ale dál o něm snila.
A dnes jsem ho potkala znova. Šli jsme proti sobě po chodníku, on mě zdálky zahlídl ale pak už jen koukal do země, působil najednou tak nesebevědomě. Když jsme se míjeli tak se krátce podíval ale nic víc.
Opravdu jsem si myslela že se mu líbím, na tom jednání tak působil, byl tak profesionální, sebevědomý, usměvavý. Byla jsem šťastná když jsem zjistila, že jsme sousedi. Až dodnes.
Ted už vím že i kdybych se před ním natáhla na chodníku tak on půjde dál. Vůbec ho nezajímám. Proč si to ale můj mozek nechce připustit a jít dál? Neustále mě nutí na něj myslet. Někde jsem totiž četla, že náš mozek přesně ví komu se líbíme atd. i když my samy si to ani nepřipustíme. Chtěla bych to mít už uzavřený, trápím se už dlouho a pořád nevím na čem jsem. Kdybysme nebydleli vedle sebe tak snad za ním rovnou dojdu a na rovinu se ho zeptám!
Takže buď není na holky (je fakt že jsem ho nikdy neviděla s holkou, jen párkrát s klukama), nebo je stydlivý (což je divný když na tý schůzce působil tak ostříleně) anebo se mu vůbec nelíbím a na té schůzce to hrál aby ze mě dostal peníze. Co si o tom myslíte? Ještě dodám že není moc pohledný, holky po něm asi neletí ale pro mě má zvláštní kouzlo. A po mě se naopak muži dost otáčí. Může to být třeba ten problém, že si třeba myslí že na mě nemá. Omlouvám se že se chovám jak puberťačka.