težk ose to popisuje.
je to velmi intenzivní pocit, že neexsituju, i když rozum samozřejmě ví, že když mám pocit, že neexistuju, tak asi existuju ...vnímám svoje tělo jakoby fragmentovaně - vidí msvovi ruku, ale jako by mi nepatřila, nohu, ale je mi cizí, nejvíce to mám z se svým hlasem, nekdo mluví , slyším se mluvit, ale nejak mi všechno mi připadá takové mechanické, nekdy je to tak intenzivní, že zažívám zvláštní překvapení, že mne nekdo vnívá jako konkrétní osobu a reaguje na mne.