hm, v dětství resp. dospívání jsem mívala takový stavy "vypnutí hlavy", že jsem třeba šla sama známou cestou (chodila jsem 4km od nádraží domů) a pamatovala jsem si jen začátek cesty, a pak už jsem stála u dveří baráku. Vůbec nevím co se dělo cestou, jestli jsem někoho potkala nebo okolí té cesty.... ale tam to tipuju že to bylo jakési mechanické, že jsem tu cestu znala a tak jsem nad ní nemusela přemýšlet a mohla jsem si řešit věci ve své mysli. Nevnímala jsem to jako nějak extra nepříjemné, spíš jsem si říkala jestli bych byla schopná normálně reagovat kdyby něco bylo jinak (třeba rozkopaný chodník a tak).
Pak taky někdy při horečkách nebo když mi bylo blbě mi připadalo, že mám ohromnou hlavu a titěrné tělo, místo rukou a nohou takové špejličky tenké. To mi bylo nepříjemné.
No a s tím že jdu a mám pocit jako že najednou padám a přitom nepadám, to se mi taky někdy stane. Ale v podstatě jsem docela nemotorná (bouchám se a zakopávám docela často), takže myslím že to je jen reflex, že se tělo bojí že si zas na něj nedávám pozor tak se leká preventivně nebo co.