Hezk popsáno...je to přesně tak, duše má svůj plán a ssoučasně to musí kolidovat s tím, co je k dispozici (volní rodiče, doba, země) a tím, co si duše vybere za tento život poznat - vetšinou je to něco, co se vleče z minulosti ....
Vlastně proto ty inkarnace jsou, aby duše poznala, naučila se, je to jako škola. Na konci je návrat k Bohu, nejen do Nirvány, ale jde do ještě dál....ale to už musí dušička všechno umět, znát, prostě stít se Bohem v mikrokosmu, ve svém světě.
Vědecky se tomu říká dimenze. My žijeme v dimenzi hmotné, trojrozměrné, v prostoru a čase....a jen tady můžeme růst a učit se. Po smrti se duše dostává do 4. dimenze, do astrálu, po 3 měsících odchází do dimenze 5, - do "nebe"...poslední domenze - Bůh sám - je dimenze 7.
Ale zase - Bůh je vše - z něj bylo vše stvořeno, je to veškerá energie, co je k dispozici, vlastně všechno a nic.....
A s těmi úkoly duše - každý máme aspoň jeden jediný, ale prý ho nesplní 90% lidí, naopak se zatíží novou negativní karmou.
Ono je to i logické, v dnešní doba toho na nás doléhá příliš, příliš hmotného, a duše rychle zapomíná.....jak píše Ruiz ve 4 dohodách, děti jsou ochočeny rodinou a společností a zapomínají. Nejlepší důkazy tedy podávají fakt malé děti....a po čase zapomínají.