A ta náhoda skutečně není.....občas bývá člověk ve špatnou dobu na špatném místě, ale všechno má svoje příčiny....a důsledky. On potrat miminka v půli těhotenství zanechá minimálně v mamince hlubokou stopu...a tak získá zkušenost...takovou, jakou přesně potřebovala. Ale jinou...než by měla, kdyby nerozené postižené dítě dala do ústavu anebo se o něj do konce života starala. To samé ze strany toho miminka. Pokud je vada plodu odhalena, je to proto, aby mohla být vyřešena a dítě dostalo jiné startovací podmínky.
Já vím, že to je těžké, každý den máme desítky drobných rozhodování a sem tam nějaké fakt zásadní....tím se učíme.
Ale znovu říkám, před pár lety jsem měla názor jiný a vůbec bych nechtěla, aby to vyznělo, že jsem snědla všechnu moudrost a měla bych někomu diktovat, co má dělat. To je opravdu na každém. Nehledě na to, že jsem se sama rozhodovala podobně..a prožila jsem asi 5 týdnů v těchto myšleniách, co by bylo, kdyby....nakonec se vada nepotvrdila. takže se mě tahla situace taky dotkla osobně.