Já to řeknu takhle - i za totáče byly rodiny, které jezdily třeba pod stan do kempu, na výlety třeba vlakem...kdyby pán svoji "akčnost" směřoval tímhle směrem, místo solových zálib, v podstatě by se nenásilně tmelila rodina a ona by se při tom taky svezla.

Jako ano, byla pasívní, ale natrefit možná na správného chlapa, co má zájem o rodinu a trávení času s ní, tak to bylo jiný. Třeba si to ona takhle tak nějak v duchu představovala, že ten princ na bílým koni by měl takový být. Prostě ne solista.


Jak tady někdo napsal - dneska se nám to kritizuje, že je zahořklá...ovšem žít v té době, mít chlapa, co je trvale doma nepřítomen a celé dny trávit domácími pracemi, protože v éře kdy byly mechanické pračky se třeba pralo fyzickou dřinou půl dne...a to tu pračku někdo musel obsluhovat, máchat prádlo atd...takže nemohla ani lítat někde povenku...to samý jídlo - žádný instantní hotový věci, žádný výživy ve skleničce - hezky vařit denně polívčičky, pasírovat zeleninky...

myslím, že zatím jsem v porovnání s ní akční docela dost, ale mít malé děti v té době a podobného chlapa, tak nevím, jak bych sama skončila...ona se totiž ani neměla čas rozvinout jako osobnost, děti měla moc brzo, pak byla zavalená péčí o ně a sama na ně...a po patnácti dvaceti letech najednou zjistila, že vlastně vůbec neví co se životem a měla pocit, že už je na všecho pozdě, tak se začala proti všemu vymezovat a zatrpkla