tak jediný co mi na oslavách vadí, že se scházíme 2-3x, protože u nás je to mrňavé a nevešli bychom se. Takže jednou s mýma rodičema a jednou s manželovýma, event. ještě zajedeme k mojí babičce. Ale s dárkama problém není, no bóže když se někdy něco netrefí - jako třeba velikost oblečení nebo hračka která není zrovna 100% - z toho nevyrábím tragédii teda. Je fakt že když měl syn narozeniny, dala mu babička veeeelkou krabici, tak jsem čekala nějakou stavebnici nebo tak, a byl v tom plastový talíř, na který se mělo stoupnout a balancovat, a vevnitř se kutálela kulička..... mi to přišlo hodně uhozený, ale zasl mladej si s tím kupodivu vyhrál, a pak i víc dětí co přišly k nám, takže tak hrozné to asi nebude A teď dceři k narozeninám chtěl tchán udělat radost - když s ním byla v lese na houbách a bavilo ji to - a místo kytky přinesl zabalený hřib. Obr hřib, fakt krásnej, běhal po lese asi dobu než ho našel..... no a dceru to rozbrečelo, čekala kytku a ona houba, tak z toho byly slzy. Ale zvládlo se to, no, já vím že on to myslel dobře a dokonce proto nemálo udělal, jen se to bohužel minulo účinkem.
A to že moje babi pokaždé dá nějakou hrací nebo dokonce řvací hračku už počítám, vím že ona to miluje, děti to milují, a my rodiče to nějak přežijem než se to rozbije (velikonoční kuřátko kvoká dodnes, záhada Vietnamu, člověk by řekl že to nedožije večera)
A s pohoštěním - nic převratného, každý dělá co má rád, takže většinou je možnost vybrat si to co chutná té které rodině, navíc s ohledem na děti toho opravdu nemůžem dávat na stůl moc nebo by se splácaly a bylo by jim šoufl.
Letos jsem poprvé objednala dort z cukrárny, a přesto že mi připadal úžasný, zbyl - nějak mě netrklo že manžel ani dcera-oslavenkyně nejí marcipán, ono je to potažené tou hmotou.... a děti nepřišly, takže maminka mlsáááááá