Ještě jsem chtěla dodat k tomu ponižování se, mě to ani nenapadlo, ale začla jsem mu připomínat společné roky, jak moc jsme chtěli dítě a dlouho se nám nedařilo (pravda je že už dost dlouho prohlašuje že "už abych byl v práci" nebo když jdem s malou někam pryč tak jak se vrátíme "takový tu byl klid" atd..chjo..) a jakou máme krásnou dcerku, že se na ni přece nemůže vykašlat, jak by se mu po ní stýskalo (on to vidí tak, že kdyby se mu po ní zastesklo že by třeba na hoďku přijel k našim-moje mamka dodala-a najedl se, protože sám si neuvaří) a zase si odjel do klidu bytu..)..já nevím, prostě vždycky byl rodinný typ, tolik zklamání z jednočárkových testů, tolik radosti z pozitivního testu a teď ho to přejde? Najednou? Jinou ženu popírá (ale který ne, že :( ) už fakt nevím, ale to je jedno, zatím se ho snažím přemluvit "to řešit"..Ale chci vědět "coby kdyby" ať mám aspoň něco "v rukávu" nevím jak to říct..nikdy jsem si nemyslela že se do takové situace dostanu, připomíná mi to mamku :-(((( (v lehčím provedení ale..)