Ikaro, já nevím, vždycky to tak bylo..
Brácha šel studovat vysokou, já mám jen DiS-vyšší školu, že pak odešel ze školy, hmm, co se dalo dělat, našel si super zaměstnání, vydělává tolik co můj přítel, s tím že je na to sám, vysokou dělá nějak externě už hrozně moc let, ale tím že je student tak ho podporují pořád, já jsem "odešla" do jiného bytu, brácha má u nich trvalé bydliště, tudíž já mám v našem bývalém pokojíčku jednu miniskříňku pro celou naši rodinku (nebo pro nás dvě když nepočítám přítele..) brácha velkou skříň, skříňku, stůl, milion šuplíků, velkou postel, kterou si můžu půjčit na spaní když tam přijedem, přitom brácha nikdy s ničím nepomůže, sedí si v pokojíku na compu když 2x za půl roku přijede, já se tam snažím (kvůli mamce) být co nejvíce..
Ale to sem už nepatří vůbec..
Prostě....doufám že nebudu jako mamka (ikdyž ji bezmezně miluju)..
Hrozně jsem se o to snažila i na úkor sebe, ale asi to nemám osudem dáno no :-(