Já teda nevím, ale ty tady píšeš jaká je ona mrcha, že má tři děti...a jeho tady pokládáš za její oběť...no, je v tom stejně jako ona, na vztah, jakýkoli musí být dva, to je bez debat! Takže bych ho až tak neomlouvala a neoznačovala za trpitele.
Mám tohle za sebou, krátce po svatbě, ale ono šlo spíš o to, že manža měl dluhy, o kterých mi nechtěl říct a už mu vyhrožovali exekucí. Já věděla, že se něco děje, ale neokázala jsem přijít na to co. Pak se se mnou přestal totálně bavit, vyhýbal se mi...a když si kvůli reklamaci tel. nechal vyjet podrobný výpis volání, schovával ho předemnou až chorobně...tak mi to docvaklo. Psal si s jednou pipinou z práce, se kterou řešil svoje problémy, páč se to bál říct mě. Pak jsem mu vlezla do mobilu, protože situace už byla neřešitelná a nebylo co řešit. Nejvíc mě ranilo, když mu psala, ať si užije moji oslavu narozenin, fuchtle jedna. A nelituju toho, že jsem mu tam vlezla ana něco přišla, ale co už nikdy neudělám, abych kontaktovala druhou stranu. Byla jsem za největší krávu a ještě na mě řvala, jestli jsem se maži zeptala, zda jí můžu zavolat...

No, my si to vyříkali, dali všechno do pořádku, ale ikdyž mu už věřím, z hlavy to nevymažu a čas od času to zahlodá. Ale už mu nikam nelezu...