my jsem mnoho let měli "víkendové" manželství, někdy manžel jezdil jenom 1x za měsíc nebo 14 dní a kdybych nebyla tolerantní, tak bych se žárlivostí sežrala.
Ze začátku to bylo těžké,ale pak jsem si řekla, že nemá cenu se trápit tím "co bylo, kdyby..." a dokud se při návratu usmívá, vrhá se na mě a nezpomene mi cestou z letiště koupit kytici, tak je to OK. Prostě dokud jsem pro něj ta nejdůležitější, tak jsou mi ty ostatní ukradený. A kdyby se s nějakou v dálce vyspal, tak to nechci vědět a nechci to řešit. Jednou jsme se notně přiopilí o tomhle s manželem bavili a shodli jsme se na tom, že si věříme a součástí důvěry je podle mého názoru i to nezkoumání. Manžel taky nezkoumá, co si píšu s kamarádem, jestli jsem opravdu byla u kadeřníka nebo s kamarádkou na kafe atp. Nikdy jsem ho nepodvedla i když párkrát jsem měla chuť si "užít", ale nikdy to nedošlo dál než k myšlence.