Ono, dřív se opravdu žilo jinak a klidněji. Dnes člověk občas slýchá, co dřív měli lidi práce, 14 - 16 hodin pracovní doby apod. Jenže ona to není pravda. Když si stíhali dojít z práce domů na oběd - dneska má člověk 30 minut a dost, když ženy stíhaly háčkovat a vyšívat neuvěřitelný množství složitých deček a ubrusů - dneska by na to nikdo neměl čas, když za časů našich rodičů prostě člověk po pracovní době nebo o dovolené nebyl k dispozici - dneska dostane kolikrát pěknou sodu, že v neděli nebo o dovolené nebere mobil a neodpovídá na maily. Žijeme v době, která na nás klade velké nároky. Těžko vymyslet, jak se z téhle pasti vymotat. Jedině žít dobrovolně skromně, nemít moderní vymoženosti, pak by člověku zřejmě minimální mzda v pohodě stačila.

Další problém je v partnerských vztazích. Na mateřství jsou dnes kladeny taky mnohem přísnější nároky, ale partner mě vnímá jako příživníka, který měl 8 let dovolené,ačkoli jsem u obou dětí začínala pracovat 3 týdny po jejich narození. Jen nic moc nevydělám, ale práce mám spoustu. Deprese naštěstí nemám, ale někdy se cítím hodně mizerně a nejvíc mě sráží rady, že mám na sobě něco změnit. Tak to není, změnit jsem se zkoušela nejrůznějším způsobem, ale změnit se musí můj muž, ale to nikdo neřeší, on má havaj, pořád mě kritizuje, ale za všechno můžu já.