Pilar, a co se na to podívat tak, že všechno, co člověk v životě dělá, ho utváří. Vlasně celej ten koncept "jestli to v životě využije" je trochu mimo, protože ona žije život už teď, a právě teď může využívat to, co by dělala v kroužku, kterej by ji bavil (pokud by se takovej objevil). Člověk přece není jen schopnost pracovat v zaměstnání a postarat se o domácnost a o děti, ale má daleko širší záběr - je celá osobnost poskládaná ze spousty věcí, zkušeností a dovedností a zážitků, není třeba, aby ti hudba vyráběla matematický okruhy v mozku, stačí, když ti dá nějakej druh hlubokých zážitků, který jinde nenajdeš; není třeba, aby člověk využil kroužek atletiky při každodenním dobíhání na vlak, ale úžasný je prožít, co člověku dává pohyb a sport; není třeba, aby člověk ve svým zaměstnání využil znalost uzlování a rozpoznávání souhvězdí, ale stačí, aby zažil, jaký to je být se skautem na výpravě, spát pod širákem a zpívat písničky u ohně...
Nemusí bejt všecko, co člověk dělá, automaticky nějak využitelný ve smyslu nějakého profitu - finančního, materiálního... stačí, že ji to rozvíjí a obohacuje. Že bude plnější člověk.
A v tomhle věku úplně chápu tvůj přístup - sama nemá moc zájem, ty máš ještě čas hodně s ní být a přijde ti nesmysl, aby byla do večera pryč.
Pokud jde o mě, mám děti o něco starší než ty, chodím do práce na více než plnej úvazek a jako smysluplnější vidím čas strávený na výtvarce nebo v sokole, než čas strávený před televizními seriály, než se máma vrátí z práce...