někdo tu psal, že je třeba brát i špatná období za součást života. Já s tím souhlasím, ale mám problém, že nemám čas ty svoje smutky prožít. Mám tři děti, dvě zaměstnání, studium, dům atd. a když někde zrovna něco dobře nefunguje (v práci, s dětma nebo se zdravím třeba), tak bych se potřebovala stáhnout do sebe, trošku si to prodýchat. Ale prostě vzhledem ke všem těm všednodenním povinnostem na to není kdy, takže pak ve mně z toho všeho narůstá taková hlubší nespokojenost.