Jednou se v televizních novinách porovnávalo, jak trávíme Velikonoce my (Češi) a Poláci. Ukazovalo se tam, jak jsou v Polsku narvané kostely a u nás tráví lidé Velikonoce např. pracováním na zahrádce. Vyznělo to tak, jako že my jsme špatní, že pro nás Velikonoce znamenají pouze den volna navíc a pro Poláky to znamená mnoho (ukřižování, vzkříšení....).
Ano, slyšela jsem (od člověka, co jezdí opakovaně do Polska), že v neděli se tam mohutně lidé sjíždějí do kostelů. A u nás zejí kostely prázdnotou. Také jsem ale slyšela, že víra mnohých Poláků je povrchní, neopravdová, a že dokonce mnozí Poláci ani nevěří, ale do kostela jdou, protože by nemohli před ostatními existovat.
To u nás, v České republice chodí pravidelně v neděli do kostela skutečně jenom ten, co to s vírou myslí vážně. Nebo se o to aspoň snaží.
Znám případ římskokatolické dívky, která otěhotněla před svatbou. Na tom objektivně není nic špatného, ani to nemusí na nic poukazovat. Vyvolává to ale ve mně dojem, že s vírou Poláků to není tak úplně ok. Mělo by se přestat uvažovat stylem: ten, kdo chodí do kostela, je velmi zbožný a věřící, protože chození do kostela, (zvlášť v Polsku, kde chodí do kostela skoro každý,) ještě nic neznamená a jak říkám, člověk může jít do kostela z odlišných důvodů (třeba aby se neztrapnil před sousedy) - hlavně v tom Polsku.