"Církev...už si zřejmě raději ani neklade otázku, v co a jak skutečně věří miliony pravidelných návštěvníků bohoslužeb v katolických kostelích. Provedené výzkumy na toto téma mohou církev právem znepokojit: významné procento těch, kdo se považují za katolíky, vyměnilo víru v osobního Boha za vágní sympatii k neurčité "vyšší moci" či "kosmické energii", Ježíšovu výzvu k radikálnímu obrácení za humanistickou morálku, víru v nebe a ve vzkříšení těla za očekávání dalších životů v koloběhu reinkarnace a nauku o pekle a ´dáblu odložilo do krabice s dětskými hračkami. Těm, kteří jsou tímto stavem příliš zděšeni, připomeńme, že ovšem můžeme těžko rekonstruovat to, co se dělo v hlavách "prostých věřících" ve středověku, a srovnat, zda se to více či méně blíilo či vzdalovalo tomu, o čem kázali kněží a psali učení teologové. Nevím, odkud se bere představa, že křes´tanství má a může být masovým náboženstvím. Musí jistě zůstat otevřenou výzvou pro všechny, nebýt elitářskou sektou zasvěcenců, avšak už sám Ježíš realisticky poznamenal, že cesta, kterou nabízí, je strmá a úzká a nemnozí jí kráčejí..."
Tomáš Halík, Stromu zbývá naděje.