Já je netoleruju vůbec. Ideální totiž je, když se podaří docílit stavu, že štěně ani nenapadne, že by to doma šlo. Mám k tomu ovšem fajn podmínky, nechám si otevřeno na dvůr ve dne v noci a jakmile se štěně probudí, nabaští, začne se točit, nebo zvláštně šmejdit čumákem, už ho popadnu a letím ven. Do tří dnů už lítá štěně samo a netrvá dlouho, naučí se stepovat u dvěří. Nejtěžší jsem to měla s naší nejmladší, přišla týden před Vánocema, to moc nešlo mít stále otevřeno, navíc jsem byla v devátém měsíci, takže moje rychlost běhání byla nic moc. Takže tam jsem pár loužiček doma utržila. Ale i ta se to naučila rychle, než přišlo mimi z porodnice, už byla čistotná. Jakmile se štěně nechá čůrat doma jak potřebuje, pak se mu těžko vysvětluje, že je to špatně. Když už to teda nestihnu, tak zahubuju a popadnu štěně (normálně, s citem) a vyběhnu ven. Pokud dílo dokončí, samozřejmě piškot, masíčko, je třeba mít stále něco nachystáno v kapse. Lítám teda i v noci, první dny, fakt se mi to vyplatí. Chápu, že v paneláku je to setsakra problém, jen tak vyběhnout. Natož v noci. Ale i tak je třeba se snažit, aby se to štěněti doma povedlo co nejméně .