u nás pomáhá pochvala někoho méně ohraného, než je matka používáme pravidelně k těmto účelům synovce (17 let), který má sportovní talent, sportuje vrcholově a děti ho "žerou". Když předem instruován při pohledu na holku na kole zahaleká "ty jo, ty už jezdíš, kde jste byli na výletě, no to je dálka, jsi kabrňák", tak by holka z kola nějraději neslezla.

Ale je pravda, že nemáme problém, že by dceru odradil neúspěch, spíš je to tak, že já prohlásím množství karambolů při dané aktivitě za neúnosné a odložím to na později - například dcera se ve 4,5 letech učila lyžovat a nikterak jí nevadilo, že postupně vletěla do potoka, do lesa, do křoví, do hloučku svačících lidí, do lana vleku, klidně lyžovala dál a já šedivěla, vždycky jsem jí vyprostila a ona se hnala k vleku zase.