Naší fence bylo 10 týdnů, když jsme jí přinesli domů. Jako štěně žila ve stáji (zřejmě tam nejen spala, jedla, ale i se venčila...ven ze stáje byla štěňátka vypuštěna jen na večer), doma nám udělala jen dvě loužičky v prvním týdnu a nebyla to její chyba - bylo na ní vidět, že jí to mrzí a to jsme jí vůbec nekárali...holt jsme byli dvakrát pomalí . Ona už ale od malička vydrží dost dlouho, někdy jsme šli ven poté, co se vyspala a nacpala a ono nic... Tak jsme záhy protáhli dobu mezi venčením na 6-8 hodin a nehoda nebyla. Mám pocit, že by vydržela snad celý den, jen aby si doma neudělala nepořádek (ale zkoušet to nebudu - ne kvůli případné nehodě doma, ale proto, že je mi jasné, že by to zadržovala a bolelo by jí bříško...). Většinou si neřekne, že potřebuje (tak asi nepotřebuje?) - jen asi 2x to udělala - a to měla průjem.

Tchánovci si vzali štěně v 8. týdnu a doma loužičkovalo hodně často, přestože s ním běhali každou chvíli ven - někdy to vypadalo i tak, že si z nich snad dělá legraci Přestalo jim dělat loužičky až po dvou měsících - přirozeně (nechválili, nekárali...někde tchýňka vyčetla, že tak je to nejlepší, že se to štěně stejně naučí a samo pozná, že v doupěti má být čisto).

Možná je to jako u dětí... některá štěnátka to zvládnou dřív, jiná později...ale nakonec to zvládnou všechna (pokud nemají nějaký fyzický či hlubší psychický problém).