Boleslavko, to nevím, ale mně moje levorukost málem přivedla do zvláštní školy. Až ve druhém pololetí první třídy si rodiče a soudružka učitelka všimli, že čtu zprava doleva. I teď se mi lépe píše zprava doleva. Ale dovedu si představit, že případné tlačení do pravé ruky by znamenalo, že bych nepsala/nekreslila dlouho, možná nikdy, tak hezky, jako levou rukou, tedy bych se cítila za svými spolužáky opožděná a možná bych i předstírala různé choroby či měla žaludeční nevolnosti. Určitě by to nepřidalo sebevědomí a vůbec motivaci do učení. Byla jsem jen tlačena do jezení příborem, jako praváci, tedy několik prvních dnů jsem téměř ve školní jídelně nic nejedla, neb čas byl omezený a mně to šlo špatně.