Cituji z vašeho příspěvku: "...tato metoda je pro vztah matky a dítěte jistě psychologicky přínosná, protože dítě se cítí více vnímáno a respektováno, když na maminku zavolá, ona hned jde..." To je právě otázka, je-li to tak dobře. Po cca čtyřech letech s dětmi bych řekl, že se s nima manželka "už tolik nesere" jako zpočátku. Je to prostě otázka rovnováhy. Dojde-li k fázi, že děti požadují více opečovávání než je maminka schopna a ochotna poskytnout, začne být na děti naštvaná a zlostná a to je právě ta fáze, kdy rozhodně optimální postup není ten, kdy maminka jen "sedí na obrtlíku" a "jak si písknou, hned letí". Takhle to zní tvrdě, ale prostě to tak funguje. Náš druhý na to malinko doplácí, protože už kolem něj všichni přeci jen tolik neskáčí, ale musím zdůraznit, že rozhodně nepozoruji, že by mu to nějak vadilo a že by v důsledku toho byl nějak opožděný či tak něco. Spíš je daleko samostatnější a to je nanejvíc žádoucí vlastnost, pokud chcete mít víc dětí. Jistě záleží také hodně na povaze toho konkrétního dítěte (a konkrétní maminky), jaké zacházení mu (či spíš jim navzájem) vyhovuje.