Fakt neuschnem, zas leje...

Před tanečními se u nás odehrálo menší drama, na jednom saku se objevila dírka, na viditelném místě, jakoby vyžraný kousek od molů, ovšem nevím, co by na tom polyesteru ten hmyz pojedl. Valila jsem tedy ve středu zpět do krámu a kočka slíila ochotně nápravu, ale až na čtvrteční večer. Lehce napjati jsme očekávali slíbenou SMS o zdárné reklamaci, která nakonec opravdu večer dorazila, oblek je hezčí a kvalitnější (prý jiný dodavatel). Honem jsem ráno před otvíračkou založila nohavice a odpoledne můžou hoši hvězdit. Uf.

Dnes ráno, hned po otevření, se nahrnula do cukrárny trojice mužů, evidentně balkánského původu, nekvákli česky, posunkovou řečí si řekli o kafe. Seděli a seděli, rozhlíželi se, měly jsme z nich neblahý pocit. Zákazníci jak na potvoru nechodili. Všimla jsem si kousek od nás, u křižovatky, dvojice hlídkujících policajtů, taková služba malým školáků, ať se bezpečně dostanou přes cestu do školy. Tož jsem je šla pozvat na kafe, ukázalo se, že o manících vědí. Velmi ochotně se rozhodli "pomáhat a chránit" a jen co si sedli s kávou, trojice se zvedla a odešla.