Moje teta měla záhadnou nemoc, byla v Ikemu, nevěděli co s ní, rozkládala se zaživa, chtěla se zastřelit, už jsme jí pohřbili. Pak její dcera (moje sestřenice) zorganizovala modlení v přesně danou hodinu, v deset večer, a od tý doby se začal stav tety zlepšovat. Dnes je ok a nikdo neví, co jí bylo. Naprostej zázrak, byla už na smrtelný posteli.
Pak strejda, už před třema rokama mu zjistili rakovinu, a pořád žije, už jsme ho několikrát pohřbili, že to má na játrech a tak, no a vždycky skoro umírá a pak mu zázračně pomůže chemoterapie, jsem z toho jelen. Ale jsem moc ráda, že je tady.