Deniso, ve většině těch článků, televizních i rozhlasových pořadů, které jsem na toto téma viděla, bylo vždy zdůrazněné, že pokud se prvotní kontakt a podpora nepovede -ať už z důvodu neochoty nebo rutiny personálu nebo ze zdravotních důvodů - není nic ztraceno. Jen je potřeba ty citové vztahy budovat tak nějak uvědoměleji, protože ta hormonální podpora už poněkud odezněla. Nenechat se třeba zlákat jednoduchostí toho, že dítě může ležet při jídle v lehátku, případně si držet flašku samo, ale krmit ho v náruči, podpořit oční kontakt. Tulit se s dítětem kůže na kůži, předávat si takhle teplo a tlukot srdce. Nosit, když dítě potřebuje.

Článek, který řekne jen A a neřekne B, je špatný.