ivik, já essi chápu - syn, přestože nosivý, taky občas nechtěl být nošen, ale bylo to potřeba, musela jsem udělat nějakou práci, tak jsem ho nevyndala, musel počkat, než to dodělám (to jsem mu i vysvětlovala, bylo mi fuk, že je to mimino a nerozumí mi...). Prostě nebyla a nejsem otrokem dítětě, zrovna tak, jako dítě není a nebylo můj vazal. Někdy jsem se přizpůsobila já, jindy dítě. Prádlo bylo třeba dověsit, byt vysát, jídlo dovařit, metrem bylo potřeba dojet domů, apod. Jsem zastáncem toho, že nošení jen pro potěšení dítěte je špatně a vede to k tomu, čím nám vyhrožují naše matky - že své děti zpovykáme. Dítě nosím, když to potřebuje ono a když to potřebuju já - super je, když se to protne (na dobu, kdy dítě chtělo/potřebovalo být nošeno, si nechávám práci, kterou mohu s dítětem dělat - vyluxovat, vytřít, umýt nádobí, pověsit prádlo, poklidit apod.), když ne a potřebuji to dodělat, dítě musí chvíli počkat, pak se mu budu věnovat. Nejen já respektuji potřeby svého dítěte, ale i dítě se musí naučit respektovat ostatní. A to už od miminka.