Moc díky za názory - všechny mi mluví z duše
O příjmení mi vůbec nejde, to bych si nechala své, stejně jako si ho nechala moje máma (jsou s tátou od 16 let, brali se po 8 letech chození),stejně tak mi nejde o "zajištění" vztahu, tam se fakt trochu bojím, abychom to spíš nepokazili

ALE

1. Naprosto netuším, co by se dělo, kdyby se něco dělo a já musela řešit materiální statky: např. dům, v němž bydlíme, patří přítelově matce (naštěstí bydlí 80km daleko ), takže i kdyby se děla "pouze" milenka, budu muset vypadnout já...

2. Čím jsem starší, tím trapnější mi připadá mluvit o patnerovi jako o "příteli" - nějak mi to připadá divné - taková stará vydra a ještě nemá manžela...

3. Děsí mě i ty úřední a právní věci - jsem de facto úplně cizí osoba a opravdu těžko z někoho vytluču informace třeba ve špitále...