Bainturong, v Tvém případě bych o svatbě asi uvažovala. Pravděpodobně máte hezkej vztah. To, že mluvíš o partnerovi jako o přítelovi a ne jako o manželovi, mám stejný pocit. Je to asi banalita, ale člověk stárne a prostě priority se lehce mění, ač banální.

Jako jeho žena bys měla sice větší pravomoce, ale nemyslím, že s o moc větším rozdílem.

A co se týče bydlení? Tak to je pro mne pádnej důvod, proč se brát a to hlavně i z toho důvodu, pokud to patří jeho mamce a ne jemu. Je to dost tvrdý a je to dost zjištnej důvod, ale prostě realita je tvrdá a já bych měla tak trochu strach. Myslela jsem, jak dokážu prokouknout lidi a nakonec jsem zjistila, že jsem úplnej laik. Člověk dokáže překvapit či naprosto šíleně změnit své chování...v Tvým případě bych šla do svatby.

No, ale jak známe tzv.obrácený efekt, souhlasím s názorem, že ho do toho nesmíš tlačit, ale on to musí chtít sám. A od toho jsme my ženský chytrý, aby jsme toho docílily, no ne?