7krásko, každý to máme jinak (a je to tak asi dobře), ale mě je zase úzko, když čtu tvůj příspěvek. To jsi musela asi zažít s manželstvími kolem sebe hodně velké zklamání, když máš na věci takový zatrpklý až nenávistný názor.
Nechápu třeba, proč by se měla představa něvěsty spojovat s naivkou v bílém, zametávající střepy a krmící se s ženichem jednou lžící. Jaké si to uděláš, takové to máš
Ve mě slovo manželka navozuje pocit sounáležitosti s tím druhým, ženy která se stará o svého muže a ten se zase stará o ní. Kdo si chce dát na hlavu natáčky, dá si je i v nesezdaném vztahu. Vstupem do manželství se z normálně inteligentní ženy hloupá drbající pipina nestává
Nevidím ani nic moderního na tom, mít každé dítě s jiným chlapem. Stejně tak si myslím, že model "dělám si co chci" by měl po pubertě a rané dospělosti úplně zmizet
. Jsme dospělí lidé, máme své zodpovědnosti k druhým, a to se s "děláním si co chci" vylučuje, aspoň v mém pojetí. Nejpozději od chvíle, kdy přijdou děti.
Mám to prostě jinak - pro mě svatba potvrzením vzájemné lásky, slibem úcty, tolerance, vzájemné péče a věrnosti, jakkoli staromódně to zní. S manželem jsme 15 let, z toho 5 let na psí knížku. Všechno není ideální, ale jsem ráda, že ho mám, ve dvou se mnohem lépe zvládá dobré i zlé, co život přináší. Mít jen přítele, určitě klidná a spokojená nebudu.