Vážené budoucí maminky,
ráda bych s svámi podělila o jednu osvědčenou radu.,,Nepodléhat bolesti,ale postavit se jí".mám těžkou skoliosu páteře již od 14 let a podle rady lékařů bych neměla mít děti,nebo tak možná jedno.
Záda mě nebolí jen díky tomu,že se s nimi ,,peru".Snažím se denně najít chvilku alespoň na pár protahovacích cviků.Nyní je mi 32 let a čakám svoje třetí dítě.Jsem na začátku 7.měsíce a opět jsem se rozhodla nepodlehnout panice z bolesti zad.Nejsem líná sehnat si v blízkém městě plavání pro těhotné maminy,cvičím s těhotenskou sestrou v kroužku a dnes jsem se rozhodla ke koupi míče pro cvičení,protože ho využiji jistě dobře do porodu,po něm a dokonce i moje batole na něm může dovádět.Cviky jsem si našla na internetu a pokud se budu bát začít,zajdu si na blízkou polikliniku na rehabilitační centrum,kde mi jistě rehabilitační sestra poradí.
Tím vším jsem chtěla jen říci,že je velmi jednoduché říci-,,mě bolí záda".Ale ještě lepší je říci,,mě záda nebolí,protože s tím něco dělám."
Doposud pracuji a mám v podstatě sedavé zaměstnání-o to je moje situace teď s rostoucím bříškem horší.Vím,že i po porodu se budu muset dát co nejrychleji dohromady,míním kojit tradičně aspoň 5 měsíců a jako každá maminky se bojím odvápnění,abych nebyla ve 40-ti invalidní a pro svoje děti ,,méně použitelná".Moje taktika je osvědčená-prostě nepodléhat,neskuhrat a s úsměvem potížím čelit.Jsme na světě také proto,abychom rodily děti v bolesti,ale milovaly a byly milovány až do smrti.A to je to nejdůležitější.Přeji Vám všem hodně zdraví,optimismu a nebolavých zad.Ilona.