Nedá mi to, ještě musím něco napsat. Vysvětlení, že když se nepoužívají plínky a dítě se "odchytává", tak je to pro něj lepší, neboť neleží ve vlastních výkalech, neberu. Moje dcery vyrostly na látkových plenách, protože papírové tehdy prostě nebyly. Přesto nebyly nikdy opruzené, ani nezůstávaly dlouho nepřebalené. Myslím, že malému miminku skutečně nevadí "dělat pod sebe". Prostě o tom nepřemýšlí, vyměšuje jaksi automaticky. Miminko má prostě jiný rytmus, jiné potřeby, než dospělý. Dospělý člověk by si pod sebe těžko ulevil, to je jasné. Zrovna taky bych coby dospělá nejedla rozmixované polívčičky a nepila kvanta mléka denně. Když si tak vzpomenu zpátky na dcery, když byly v batolecím věku, tak se mi vybaví, jak jsem je učila jíst samotné. Určitě to znáte všechny - upatlaná pusinka, jídlo všude kolem, rozžvýkání sousta a následné vyplivnutí zpátky na talíř nebo třeba do ručičky a důkladné prozkoumání "té dobroty". Zrovna tak je dítko schopné ručičkama prozkoumat i obsah nočníku a venku osahat kdejakej fujtajbl. Bez problémů je např. vyplivnutí špenátu do hrnku s čajem a následné vypití takto ochuceného čajíčku. Prostě mrňata jsou takoví malí čuníci, co si budeme povídat. :o))) Nemyslím si, že by jim nějak extra tedy vadilo, že čůrají a kakají do plenek. Všechno má svůj čas a všechno chce svůj vývoj. Zrovna tak, jako dítě v cca 2 - 3 letech už ovládá používání nočníčku a záchodu, tak už umí i celkem obstojně jíst a ví, že odpadkový koš není ten nejvhodnější objekt ke zkoumání. Každý věk chce svoje a nemá cenu něco lámat přes koleno. Zrovna tak, jako se málokteré dítě naučí ve třech letech číst, protože na to prostě ještě není vyzrálé, si myslím, že dvouměsíční kojenec nemůže vědomě vyměšovat a uvědomovat si, jestli koná potřebu do pleny nebo do lavóru. Pamatuju si, že když bylo dcerám kolem roku a přistihla jsem je v okamžiku, kdy začaly tlačit a rychle jsem přiskočila s nočníkem, vždycky se jim ten nastartovaný proces přerušil. Až ve dvou letech si uměly říct a dalo se na ně v tomto směru jakž takž spolehnout. U straší dcery jsem asi od roku praktikovala tzv. odchytávání a posazování na nočník. Vědomě se to naučila až v těch dvou letech. U mladší jsem si nerváky s odchytáváním ušetřila a na nočník se naučila taky ve dvou letech.
Přiznám se, že Boru částečně i obdivuju, že je schopná tohle uhlídat a zvládat. Na druhou stranu je mi jí trošku líto, protože si myslím, že po letech jí tohle snažení a přidělání si práce sama sobě bude připadat jako úplně zbytečné pinožení. A bude jí líto, že si ten krásný čas, kdy byla doma s miminkem zasekala takovouhle zbytečností. Něco jiného je, vést dítě k nějakému zájmu, věnovat se mu, rozvíjet jeho schopnosti, když je na to dostatečně velké a něco jiného je být několik let /tak asi 2 roky/ neustále v pohotovosti s lavórkem kvůli měčemu, co se to dítě stejně jednou naučí samo a k čemu samo dospěje.