tam moc nechodíme, ale pokud povídá a zajímá vás to, no budiž.

Pokud povídá a víte nebo obtěžuje, prostě ... "nezlob/te se, my to známe, to nás nezajímá".... nebo opačně "děkujeme, víte toho hodně, ale my to víme taky", to je o situaci a pocitu, dodneška přemýšlm o tom, co jsem tomu klukovi - chlapovi nakonec říkám.

Nemívám pocit strachu nekontrolovatelnosti, ano, pro lidi s naší výchovou třeba takový to, že překračují prostor nebo i vtíravosti. V základu komukoliv, kdo mi vleze do prostoru velmi tvrdě naznačím, že UŽ JAKO DOST... (výjimka jsou citový vazby leckoho etc). A tady (pokud mám dojem, že neúmyslně) se snažím slušně.