Za chvíli odjíždím a k internetu se dostanu kdovíkdy, takže to shrnu:
Ozvala jsem se na inzerát, kde rodina s dětmi hledala na JEDEN rok bydlení.
Nějakou dobu jsem si psala s beruskou a snažila jsem se jí vysvětlit, že podmínky si stanovíme my, a že se především chceme nejdřív poradit s právníkem.
Pak jsme se domluvily, že si všechno řekneme při osobním setkání. Navrhli jsme tři místa a čekali, které si beruškovi vyberou.
Berušk poslal mail, kde vyjadřoval nesouhlas s tím, že se nechceme rovnou sejít v domě, který jsme jim nabídli. To bylo v sobotu. Na mail jsme nereagovali. Nebylo co psát, všechno důležité už bylo napsáno a několikrát zopakováno (celá korespondence obsahuje minimálně 30 mailů), bylo na beruškových, které místo si vyberou a který termín navrhnou. Taky byl víkend a my jsme měli svůj program (dřinu na zahradě). Ale v té době už jsme měli pochybnosti, kromě jiného i kvůli tomu, že berušk napsal, že hledají azyl na 4-5 let, nemůžeme si dovolit blokovat dům na takovou dobu, aniž bychom z něj měli NORMÁLNÍ příjem (splácíme totiž hypotéku).
Leč čekali jsme na osobní setkání, s tím, že tam si všechno vyjasníme.
V neděli, tedy den poté, přišel mail, kde berušk psal, že se jeho žena zhroutila a můžu za to já. Můj muž se VELMI naštval a odepsal pouze "Cože?", protože nám to už přišlo absurdní.
To byl okamžik, kdy jsme se rozhodli, že beruškovy už nechceme ani vidět.
Berušce jsem napsala a vysvětlila jsem jí, proč jsme se tak rozhodli. Následovaly další maily na téma co jsem (jsme) to za lidi.

Maily jsem nechtěla celé zveřejnit ze dvou důvodů - jednak je toho opravdu strašně moc a jednak je tam hodně osobních věcí, i z naší strany. Psali jsme, kde je domek, kde bydlíme, psali jsme o svých předchozích zkušenostech, o našem majetku (v souvislosti se špatnými zkušenosti - skutečně jsme měli ještě jeden domek a ten nám jiná rodina s dětmi totálně vybydlela, že neplatili nájem, to snad ani nemusím psát).