Ahoj,
mam ctyrmesicni holcicku, zdravou, krasnou a hyperaktivni.Jsem cela nesva, protoze jsem vsude slysela a videla maminky, jak prekypovaly laskou a optimismem.Jsem take myslela, ze se me zmocni to nekonecne stesti a euforie, jak jsem to mnohokrat slysela.Zatim to je pro me ultrastres.Ne ze bych ji nemela rada, to urcite ne, ale je toho na me hrozne moc.Chtela jsem si materstvi uzivat.Zatim jsem v presu kdy mala zacne brecet, co budu delat,nemam na nic klid.Proste to na me pada a vypada to, ze jeste dlouho nebude lip.Na sebe uz nemam zadnej cas, jsem proste urvana.Asi jsem hystericka matka tricatnice ci co.Jak jste to mely vy, jak se dotat do pohody?Vubec jsem si pred Verou neumela predstavit co to je za zahul, jsem byla asi naivni romanticka.To ani nemluvim, ze jsem chtela kdysi deti dve, trochu me to preslo.
Diky za napady a pripominky,zdravi Vendy