Taky můj starší syn byl jako havajské domorodé dítě-neustále nošený, neustále kojený, do půl roka nešlo beztrestně odložit ani na dvě minuty. Život nám zachránil šátek na nošení dětí - on byl spokojený, že je u mě, já se postupně naučila s dítětem v šátku dělat prakticky všechno kromě vlastní hygieny mezi krkem a pasem. Teď je synovi skoro jedenáct a maminka ho dávno nezajímá.
Věř mi, i když se ti to teď zdá nekonečné, je to jenom na chvíli, potom začnou roztahovat křídla a nakonec nám frnknou do světa.