Vendy rozumím ti moc a posílám ti . Zažila jsem to samé, přešlo mě to teda trochu dřív, ale zase já mám dokonalý rodinný zázemí. Z prvního dítěte jsem byla vystresovaná úplně hrozně, byla řvavá, nespavá, nejedla. Fakt mě to dostalo. A vidíš mám druhý 22 měsíců po ní, takže mě to evidentně přešlo a teď je z uřvánka a dráždivého dítěte zlatá holka- i když má svoje libůstky. Nově prožíváme divoké chvíle se synem, doufáme, že z toho taky vyroste.

Navěky se takhle cítit nebudeš, ale jestli máš možnost, co takhle návštěva terapeuta ? Trošku se víc zakotvit ve svojí roli maminky, získat sebevědomí, pochopit, že dítě nemůže být středem vesmíru, jinak tě to vysaje. Máš možnost alespoň do mateřského centra ? Tam přijdeš do reality a uvidíš jak ve skutečnosti vypadají ty maminky, který se v Betynce tváří tak strašně spokojeně. Tvoje pocity zažívá spoustu žen a nakonec si mateřství ještě užijí.