Byla jsem na tom podobně - navíc jsem otěhotněla přes HA ve dvaceti a na rovinu jsem na dítě nebyla absolutně zralá. Od porodu jsem byla permanentně ve stresu, který s sebou neslo nevyspání (Nat se budil cca 8-10 za noc), ztráta svobody a nová odpovědnost za cizí život a jeho naprostá závislot na mě. Postupem času stres slábl, ale takové to vnitřní napětí a nervozita zůstaly. Ulevilo se mi, když prcek trochu povyrostl a začal se osamostatňovat. Ta jeho absolutní závislost mě psychicky ničila. Já mimina moc nemusím, jsem z nich nervozní, takže těch 5 let věku je pro mě ideální. Už s ním můžu rozumně mluvit
.