To není tak neobvyklé, neboj, časem se to porovná. Já taky měla pocit, že asi zhynu. Strašně mi chyběla práce nebo jakákoli intelektuální činnost, jenže malá spala strašně málo a vydržela hodiny plakat. Byla jsem nevyspalá, vystresovaná, neměla jsem nikoho, kdo by chvíli pohlídal a nechal mi čas pro sebe, a strašně jsem se o malou bála. Navíc mě taky nezaléval žádný příval všeobjímající nekonečné lásky. Ale pak se kolem čtvrtého měsíce začala malá usmívat a to bylo tak prima. A pak jsem se na ni jednoho dne podívala a začala jsem brečet, jak je krásná. Manžel si chvíli myslel, že mi hráblo, a já se přitom jen právě do malé zamilovala. Pro mě je mateřství jak PC-hra, která tě žene do dalšího levelu dříve, než zvládneš ten současný, ale pro roce a půl už zvládám samozřejmě úplně jinak než na začátku. Ukecej nějakou kamarádku, ať se staví, vyveze dítě v kočárku na chvíli ven - a ty se vyspi, přečti si kus knížky a vykoupej se. Bude ti líp!